Petra Ernyei Quartet: Jazzové a židovské písně
21. 4. 2024, 17:00 | Volmanova vila
V rámci spolupráce s nadačním fondem Věčná naděje bychom Vás rádi pozvali na koncert. Členové CACIO mají výraznou slevu, slevový kód vám na požádání zašle tajemnik@cacio.cz. Více informací na www.vecnanadeje.org.
Petra Ernyei – zpěv
Adam Tvrdý – kytara
Petr Dvorský – kontrabas
Aliaksandr Yasinski – akordeon
V ceně vstupného je také komentovaná prohlídka Volmanovy vily od 16:00
Koncert je vyprodán. Děkujeme.
„Když zavřu oči, vidím holčičku, která se prohání mezi jídelními stoly na pražské Židovské obci. Nadšeně pomáhá kudrnaté servírce roznášet obědy. Dostává se jí úsměvů a pohlazení od sedících stařečků. Nad vchodem do jídelny visí fotka Barbry Streisand, která v Praze r. 1983 natáčela film Yentl, ve kterém si tehdy malá Petra zahrála v komparsu. Doma voní palačinky od maminky a všude muzikanti a tatínek s banjem a já tančím a zpívám a tuším, že zpívat budu už pořád…,” říká zpěvačka Petra Ernyeiová.
Petra Ernyeiová se narodila v Praze, maminka Češka a tatínek narozený v Anglii maďarsko-slovenským rodičům. Vyrůstala v hudebním prostředí a ve svých 18 letech uskutečnila své první zahraniční angažmá v USA na jazzovém festivalu v Kalifornii, Sacramento. Její pěvecká cesta byla doposud jazzová (Originální Pražský Synkopický Orchestr, Pražský swingový orchestr, Petra Ernyei Quartet). Setkání s potomky výjimečné osobnosti Doris Grozdanovičové, která přežila holocaust, bylo zásadní. Petra byla oslovena, aby zazpívala na jejím pohřbu židovské písně. Tam se zrodila myšlenka zabývat se židovskou hudbou více. Petra vystoupila s programem Písně židovských autorů v synagogách po České republice v rámci projektu 10 hvězd. V červnu 2023 zazpívala na hudebním festivalu v Židovském centru ve Vancouveru v Kanadě.
V roce 2020 vydala Ernyeiová CD s názvem To jsem já věnované židovským autorům. Na něm jsou tradiční hebrejské písně, sefardské i jazzové a také vzpomínka na zpěvačku Barbru Streisand. Na albu ji doprovázejí špičkoví hudebníci – kytarista Adam Tvrdý, basista Petr Dvorský a akordeonista Aljaksandr Yasinski. S těmito umělci vystoupí Ernyeiová ve Volmanově vile v rámci festivalu Věčná naděje.
V programu Petra Ernyei Quartet s názvem Jazzové a židovské písně zazní i nová skladba, inspirovaná básněmi Ilse Weberové, komponovaná přímo pro festival Věčná naděje.
Básnířka, autorka knížek pro děti a amatérská hudebnice Ilse Weber (11. 1. 1903 – 6. 10. 1944), rozená Herlinger, pocházela z Vítkovic. Koncem dvacátých let vyšly v Ostravě ještě pod jejím dívčím jménem Pohádky a Povídky pro židovské děti. Sama zhudebňovala své verše, vyučovala hře na mandolinu, překládala německé pohádky do češtiny a české do němčiny. Roku 1929 se provdala za Williho Webera a stala se matkou dvou synů. Spolupracovala s německým vysíláním Československého rozhlasu, v jehož pořadech četla z vlastních děl. Byla autorkou rozhlasové reportážní hry pro děti o vítkovických uhelných dolech, pro německé dětské vysílání připravila pořad z Babičky Boženy Němcové, pořady z českých pohádek ve vlastním překladu aj. Život rodiny rozbila okupace Československa v březnu 1939. Staršího syna Hanuše (nar. 1931) se podařilo v rámci akce „Refugee Children Movement“, organizované Nicholasem Wintonem, dostat přes Velkou Británii do Švédska ke spřátelené rodině. S manželem a mladším synem byla Ilse Weber roku 1942 odvlečena do Terezína, kde se starala o děti jako ošetřovatelka. Willi Weber byl roku 1944 zařazen do transportu do Osvětimi a Ilse Weber se synem šli dobrovolně s ním. Absurdnost doby vyvrcholila tím, že Willi Weber válku přežil, ale jeho žena a synek byli v říjnu 1944 zavražděni v plynové komoře. Willi Weber se po válce se synem Hanušem shledal a nalezl i básně a notové zápisy své ženy, které před odjezdem do Osvětimi v Terezíně ukryl. Po návratu do vlasti se snažil pozůstalost své ženy zveřejnit, v nové vlně antisemitismu, tentokrát komunistického, však narazil na podezření z propagace „sionismu“. Židovští občané se v novém totalitním režimu stali opět nežádoucími. „Žádný sionismus v naší rodině nebyl, moje máma byla vždycky velice hrdá na to, že je Češka…,“ vzpomínal Hanuš Weber. Verše Ilse Weber vydala v Havířově narozená lyrička Berta Kraus-Rosen roku 1964 v Izraeli, roku 1978 se o publikování veršů své matky postaral Hanuš Weber ve Švédsku, kam emigroval po rozbití „pražského jara“ roku 1968.
Akce se koná ve spolupráci s Volmanovou vilou